1.) Výtah
Nejvíce vzrušující chvíle mého dětství souvisely s tímto magickým strojem. Zvláštní síla, stahující mě dolů, nebo vynášející nahoru, když se výtah rozjížděl, dnes mi známá jako zrychlení, tehdy jako naprosté žůžo. A samozřejmě, když přišli kamarádi, konaly se tradiční závody s výtahem. Jazyky byly na vestě a oči zářily štěstím.
2.) Sousedé
Každý den na chodbě potkáváte lidi. To vás nejen učí efektivním společenským vztahům a přiměřené zdvořilosti („Maminka tě neučila zdravit?“), nicméně to může být i fajn. Třeba když se zamilujete do kluka/holky od vedle.
3.) Výhled
Jistě, existují i nájemníci živořící v prvním patře. Některé pohledy z oken vyšších pater ale stojí za to. Mít celou krajinu jako na dlani a moci se každý den podívat, jak se nad ní klube slunce je k nezaplacení krásné. O záři půlnočního města nemluvě.
4.) Záchod a koupelna zvlášť
V poslední době se rozmohla mně nepochopitelná móda, že je záchod a koupelna v jedné místnosti. K pobytu v hotelu to patří, mít to ale doma? Čistit si zuby, zatímco za mnou oprsklý člen mojí nejbližší rodiny rodiny čůrá? V nejcitlivějších, stydlivých letech puberty? Další výhoda panelákových bytů, koupelnová jádra s oddělenou toaletou.
5.) Sklep
Jistě, sklep má i kdejaký dům, ale nikde nejsou tak dokonale počmárané stěny, pavučiny a temná atmosféra jako právě ve společných prostorách paneláků. Sušárna, kterou od sedmdesátých let nikdo nepoužil, mandl a vysoké mříže, kde se uchovávají tajemné předměty, které se už do bytu nevešly. Ideální místo pro dětské dobrodružství nebo focení pubertálních fotografií vyjadřujících všeobecnou destrukci jakýchkoli hodnot včetně estetiky.
6.) Teplá voda, vždy a všude
Bojler, pekelný to stroj, který pojme jen určité množství vody. Pak teče studená. A někdy, většinou za ledových únorových rán, někdo zapomene vodu nahřát. Naproti tomu v paneláku je voda sice dražší, zato vždy dostupná pro napuštění koupele s kachničkami a hraní na ponorky.