Móda mě opravdu hodně bavila. O módu jsem vyznávala už jako malé dítě. Moc ráda jsem se oblékala do maminčiných šatů anebo také do bot. Já si vzpomínám, jak jsem jednou se sestrou našla opravdu krásné bílé šaty. Vůbec jsem nevěděla, že to jsou maminčiny svatební šaty, a tak jsem si je půjčila. A protože mě bylo v té době asi pět let, tak jsem ještě z toho neměla vůbec žádný rozum. Tyhle bílé šaty se mi moc líbily a netušila jsem, že to už jsou svatební a že maminka si je cení a že dokonce si je chce půjčit potom její sestřenice, která se bude vdávat, protože její sestřenice má také ráda módu a moc se jí líbily tyhle maminčiny svatební šaty.
Jenomže když jsem byla malá jako pětiletá holka a byly mi tyto šaty moc dlouhé, tak jsem jednoznačně vzala nůžky a tyto šaty jsem si zkrátila. Asi po dvou týdnech, kdy k nám přijela moje teta a chtěla si právě vypůjčit maminčiny šaty na svatbu, tak maminka šla pro ně a já jsem zrovna byla v pokojíčku. V pokojíčku se svým bratrem a se svou sestrou. A potom, když jsem slyšela opravdu veliký křik maminky, jak křičí a skoro se ani nemůžeš nadechnout, tak jsem úplně zešílela a nevěděla jsem, co mám dělat. Opravdu jsem nevěděla, že křičí kvůli těm svatebním šatům, které jsem rozstříhala.
Potom, když maminka zjistila, že jsem to byla já, tak mě dala facku a úplně z toho brečela, protože tyhle šaty koupila její maminka, vlastně moje babička, která už zemřela. Maminka říkala, že ty šaty měla opravdu na památku právě od své maminky. Samozřejmě, že mě to moc mrzelo a nyní, když už jsem dospělá a je mi pětatřicet let a také čekám na svatbu a také čekám, až se mi udělají šaty, tak mě to mrzí dvojnásob. Módu mám ráda a taky jsem si vybrala opravdu moderní šaty podle poslední módy. Já jsem vždycky dávala na módu a jako svatební šaty jsem chtěla opravdu krásné načechrané a nadýchané.